čtvrtek 15. června 2017

Mnichov 1938 ve dvou dopisech

Vždy jsem byl toho názoru, že při každém hodnocení jakékoli historické události bychom měli znát pohled současníků této události. Ten není ovlivněn změnami hodnotících žebříčků, jimiž od té doby naše mysl prošla. Týká se to i té nejtragičtější události našich dějin, kterou bezesporu byl Mnichov 1938.
Vybral jsem si k tomu dopis poslance Ladislava Rašína (syn Aloise Rašína) prezidentu E. Benešovi (text je v knize Paměti od E. Beneše) a prezidentovu odpověď (ta je v knize Šest let exilu a druhé světové války). Myslím, že je dobře už to, že se oba texty ocitnou vedle sebe. 
JP

středa 7. června 2017

Minulost nezrušíme

Čeští uprchlíci 1938
Nedá mi, abych slova titulku nepřipomněl v souvislosti s aktivitou ministra Hermana, který se bezostyšně paktuje se zástupci landsmanschaftu. K historickým událostem ve státě by se mělo přistupovat s objektivním nadhledem. Nevidím nic špatného na tom, když se žáci ve škole dovědí, že vedení obce, či státu nebylo ani dobré ani mravné, a proto celý život byl někdy poplatný dobovým deformacím. I přes protesty menšiny těch slušných došlo k věcem a rozhodnutím, které dnes ke cti v rámci celostátní či obecní historie zrovna neslouží, nicméně staly se a zrušit je nelze. Žádné sebehalasnější RUŠENÍ nedokáže eliminovat událost, která se před x lety stala, to bych rád připomněl nejen panu ministrovi kultury.

Zpráva o činnosti Kruhu v r. 2016

V roce 2016 jsme se museli postarat o to, abychom vyhověli požadavkům, které na spolky klade nový občanský zákoník. Nové stanovy se příliš neliší od předchozích, s ohledem na rostoucí stáří našich členů jsme jen určili, že členská schůze je v každém případě usnášeníschopná. Nadále platí, že jsme spolkem politickým, ale nestranickým.

pondělí 13. února 2017

Konference v Bělehradu

Naše první cesta vedla do Kragujevce, města, jehož historie sahá až do středověku. Rozvíjet se město začalo až po osvobození od osmanské nadvlády v roce 1818, když ho Miloš Obrenovič ustanovil hlavním městem nového srbského státu. Kragujevac je pro Srby město, kde jsou kořeny srbského národa, ale i město nesmírného utrpení a odvahy obyvatel.

Když jsem já bejval kluk…

To už je dávno. Bydleli jsme spolu s rodiči ve Falknově – dnešním Sokolově, kde tatínek pracoval na hradle falknovského nádraží spolu s jedním Čechem a dvěma Němci. Vzpomínám si, že výpravčími byli dokonce tři Němci a jeden Čech, a všechno bylo bez problémů. Maminka chodila nakupovat do řeznictví, které patřilo Němci. A já si hrál s našimi českými dětmi i německými a vůbec nám nevadilo, že jsme mluvili každý jinak. Všechno bylo v pořádku a bez problémů, než začal sudetským Němcům mást Henlein s Hitlerem hlavy. Atmosféra na nádraží i mezi sousedy houstla. Také německý řezník již odmítl obsluhovat české zákazníky a tedy i moji maminku. A pak přišel osudný den – kráčel jsem s maminkou na falknovské nádraží, maminka obtěžkána různými zavazadly mi vysvětlila, že jedeme do Krupé k babičce. Ještě na nádraží jsme mluvili s otcem, který nám vysvětlil, že musí zůstat na hradle do doby, než se Němcům podaří obsadit jednotlivé posty svými lidmi. Za několik týdnů přijel a přivezl některé další věci z našeho bytu.

neděle 12. února 2017

Hromadné vraždění a EU


Naďa Čižmárová, rozená Kratochvílová, z jihočeské Soběslavi se v pondělí večer 19. prosince stala ve svých 35 letech jednou z náhodných obětí masového vraha, který na berlínském vánočním trhu ve jménu tzv. Islámského státu ukradeným náklaďákem hromadně pobíjel „nevěřící“. 

čtvrtek 2. února 2017

Ohlédnutí zpět

Kruh občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí nemá v letošním roce žádné kulaté výročí, to bylo naposledy v roce 2014. Není tedy důvod pro bilanci jeho dosavadní práce, a jestliže jsem se k ní přesto rozhodl, je to proto, že dvacáté výročí existence Kruhu jsme tehdy v našich Zprávách zmínili jen velmi stručně.