Pondělí
10. října 1938 je posledním dnem záboru československého
pohraničí. Některé české obce se diví. Třeba Český Dub: V
roce 1921 se k národnosti české hlásilo 2364 osob z 3429
obyvatel. Tento den je "osvobozen" útvarem SS-Germania a
přičleněn k německé říši. Město se přejmenovalo na
"Deutsch Aicha". Osvobozeno bylo až 9. května 1945.
Opakuji:
Právě zábor 5. pásma je důvodem, proč v zabraném pohraničí
zůstalo odhadem až milion Čechů, ačkoli asi 170.000 jich prchlo
do vnitrozemí. Z pátého pásma totiž nikdo neprchal. Ani nemohl:
Například Liberecku byla ve 14:00 byla uzavřena hranice pod
Hodkovicemi nad Mohelkou.
Probíhá
2. den první etapy demobilizace. Poslední obránci hranice
odcházejí z Rokytnice v Orlických horách, těsně před tím, než
ji obsadí německé ozbrojené síly. Polská armáda obsazuje
Karvinnou, Orlovou, Doubravu a celou Suchou.
Na
Podkarpatské Rusi pokračuje válka s Maďarskem. Čtvrt hodiny po půlnoci
velká skupina horthyovců překročuje státní hranici, prochází
řídkým zajištěním SOS a zaútočilí na železniční most a
nádraží v Boržavě na jižní hranici s Maďarskem na
Podkarpatské Rusi. Silnou palbou je napaden přijíždějící
osobní vlak, v němž je zabit průvodčí Hošek. V zastaveném
vlaku jsou zajati četnický strážmistr Jaroslav Šubčík a
nejmenovaný nadporučík čs. armády. Za stahujícími se
Horthyovci se vydává pohotovostní oddíl s příslušníky
beregovské četnické pátrací stanice. Při střetu je Velkého
Mužijeva zraněn a na místě brutálně ubit strážmistr Ondřej
Rigan. Tato bitka měla odlákat pozornost od přechodu početných
maďarských jednotek v prostoru Beregova a Šalanek. Ty jsou
obklíčeny 11. října v lesním masívu u Šalanek.
K
již jmenovaným dnešním obětem patří i vojín v záloze Antonín
Melichar (posila SOS), který se opozdil s odchodem a byl zastřelen
Němci na již zabraném území u Rudoltic. Obětí záboru je i
vojín Maxmilián Langer, který spáchal sebevraždu v Dobroticích
(Strakonice).
Měl
to být poslední den záboru. Ve skutečnosti ještě v listopadu
1938 skončila vídeňská arbitrážní jednání o
československo-maďarské hranici. Ve dnech 5.-10. listopadu muselo
Československo odstoupit část jižního a východního Slovenska,
a také téměř polovinu Podkarpatské Rusi Maďarsku. Republika tak
přišla o 41 098 km2 a 4.879.000 obyvatel!
Evropa
slavila diplomatický úspěch, který zabránil krvavé válce.
Jenže Hitler už měl naplánován další zábor - před 75 lety
spolkl celé "zbytkové Česko". Skončila tak nešťastná
"Druhá republika". Západ, který měl garantovat její
existenci jen přičumoval. On fakticky přičumoval i v den napadení
Polska, tedy 1. září 1939, kteréžto datum je bráno jako začátek
Druhé světové války. Západní státy však začaly bránit
svobodu svých spojenců až tehdy, kdy na jejich vlastní města
začaly dopadat německé bomby!
Ale
to pondělí 10. října 1938 bylo pro naše, vlastně už říšské
Němce, sváteční: Na kopcích zaplály vatry vítězství.
Jeřmanický
kronikář spokojeně zaznamenává: "Žádné hádky
mezi politickými stranami." (Za chvíli nebudou možné, až
bude existovat jediná Strana). "Z naší vesnice ze strachu
nikdo neuprchnul, vždyť každý ve vsi zná toho druhého a uctil
jeho přesvědčení." (Netýká se místních Čechů, kteří
tady přece jen museli být, když uprchnul i český učitel.)
"Někteří opozičníci museli sice čistit kvartýry vojska,
práce však jim byla zaplacena, to také již bylo vše."
(Zatím.) "Nikomu se ani vlas nezkřivil.
A
to bylo to hezké v těchto rozčilených dobách, úcta před
důstojností člověka!"
No,
takzvaní sudetští historici vidí tu 80 let starou historii dodnes
stejně. Zapomínají na to, jak se velmi brzo naši bývalí Němci
divili, když jim byly zrušeny krom politických stran i
tělovýchovné jednoty a kulturní spolky. No a potom jim začaly
chodit pozvánky do Wehrmachtu.
Ale
to už je jiná historie. Jiná, ale stejná: její strom vyrůstal
ze shnilých kořenů Mnichova.
Psáno
v Praze dne 13. března 2014
Jan
Kovanic
Hlavní prameny: Boris Čelovský, So oder so (řešení české otázky podle německých dokumentů 1933-1945), vydalo r. 2002 nakladatelství Tilia v Šenově u Ostravy Jaroslav Kokoška,
Plán „Grün”, vydalo r. 1968 Naše vojsko/ Svaz protifašistických bojovníků v Praze
Sydney Morell, Viděl jsem ukřižování, vydalo r. 1995 nakladatelství Jota, Brno Jan Němeček a kol.,
Cesta k dekretům a odsunu Němců, vydala Litera Bohemica ve spolupráci s nakladatelstvím Baronet, Praha 2002
Vyhnání Čechů z pohraničí, vydal Ústav mezinárodních vztahů ve spolupráci s Kruhem občanů České republiky, vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, Praha 1996
Pamětní kniha obce Jeřmanice (překlad z němčiny pořídil Ervín Šolc)
Web http://ropiky.net, který se primárně zabývá lehkým opevněním naší předválečné obranné linie.
