Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939

(Z recenzí na disertační práci PhDr. Jana Bendy, kterou vydalo nakladatelství Karolinum 2013.)

Již na první pohled upoutá rozsáhlá a obsažná heuristická základna. Zahrnuje prameny z různorodých archivů a fondů, jejichž význam je prvořadý, ale také dovolují dostatečně dokládat dobové tendence a zpřesňovat interpretaci. Také použitá literatura dokládá autorovu snahu uchopit danou problematiku v celé šíři, ve které mu neunikají ani sebemenší souvislosti a zmínky. 

Už v úvodu J. Benda provedl rozbor pramenů a literatury, stanovil si metodologické postupy, jejichž uplatnění směřovalo k naplnění základních cílů práce. Na podkladě dochovaných situačních zpráv, vzpomínek pamětníků i dobového tisku zaznamenává řadu důvodů k opuštění domovů (národnostní konflikty, pronásledování, hospodářské i kulturní motivy). Na straně druhé rozebírá a hodnotí sociální a zdravotní péči o uprchlíky ze strany státu a řady pomocných organizací ve „vnitrozemí“ druhé republiky. V té době skutečně docházelo k hromadnému, etapovému přesídlování. Evakuovala se armáda, odcházeli státní zaměstnanci a s nimi i část ostatního obyvatelstva. Úřady se pokoušely prostřednictvím některých nařízení zejména v zářijové vlně bránit emigraci, avšak migrační tlak v pomnichovských měsících nezadržitelně sílil a uprchlíci nacházeli postupem doby základní pomoc i ze státních prostředků. Právě kapitoly o formách a podobách péče i pomoci uprchlíkům, o jejich životních osudech vytvářejí základní a nejpřínosnější části disertace.

Práci autor strukturoval, kromě obsažné úvodní a závěrečné části, do sedmi hlavních kapitol. Postupně se na stránkách publikace rozevírají problémy, jejichž řešení nejednou přerůstala možnosti státních úřadů a dalších podpůrných organizací. Přesto je možné říci, že přese všechny peripetie se situace časem ustálila a zcela jiné okolnosti nastaly po okupaci zbylých části Čech a Moravy v polovině března 1939.

PhDr. Jan Benda ve své publikaci dokázal měrou vrchovatou, jak obeznale umí pracovat s archivními prameny v nejširším slova smyslu a odbornou literaturou, analyzovat, syntetizovat a interpretovat získaná fakta.

(Z recenzního posudku: PhDr. Jan Gebhart, DrSc.)

Stěžejním tématem předloženého rukopisu je pohyb obyvatelstva, k němuž došlo po odtržení pohraničních oblastí Československa po mnichovské dohodě na podzim roku 1938, mezi pohraničními oblastmi a vnitrozemím ČSR. Zahrnuty jsou rovněž oblasti odstoupené Polsku na základě ultimata, zejména Těšínsko.
Úvodní kapitoly jsou věnovány hledání kořenů migračních pohybů a z nich plynoucího uprchlického problému, který se rodil ve své úvodní fázi zejména jako důsledek rostoucího antisemitismu, jak se projevoval v druhé polovině třicátých let v důsledku nástupu nacistické rasistické ideologie v sousedním Německu.

Předzvěstí tragického vývoje byla v květnu 1938 vyhlášená akce ostrahy hranic provázená částečnou mobilizací čs. armády a zářijový henleinovský pokus o puč. Tyto události provázené stále intenzivnější nacistickou propagandou domácí páté kolony a říšských centrál dávaly tušit zejména židovskému obyvatelstvu Sudet, ale také sociálním demokratům a komunistům v německy mluvících oblastech, že jejich osudy jsou bezprostředně ohroženy. Cílem henleinovského teroru byli jak němečtí demokraté, tak představitelé čs. státu, vojáci, úředníci, četnictvo, železničáři aj.

Za velice cenný považuji přístup autora, který shromáždil velké množství nového archivního materiálu k problému uprchlictví, který prezentuje na pozadí dobového kontextu. Přesvědčivě evokuje „ducha doby“ prezentací hojných citací dobového tisku. Dokázal využít faktografickou základnu agendy Ústavu pro péči o uprchlíky (včetně výsledků rozsáhlého dotazníkového šetření prováděného mezi uprchlíky), která umožnila rekonstruovat uprchlickou situaci v působivých i autentických detailech. Obdobně pracuje s původním výzkumem J. Bartoše. Pramenná základna zahrnuje edici dokumentů Protifašistický a národně osvobozenecký boj českého a slovenského lidu 1938-1945, ale také zprávy německé exilové sociální demokracie SoPaDe. Detailně jsou uvedeny aktivity útvarů Republikanische Wehr, které se jednoznačně postavily na obranu republiky v kritickém období její existence. Poměrně je rozsáhlý je rovněž vlastní archivní výzkum autora, což v úhrnu umožňuje posunout poznání pohybů obyvatelstva na území ČSR po mnichovské dohodě.

Jakkoliv Benda vychází, podobně jako dosud většina autorů z „klasické“ Šímovy práce Českoslovenští přistěhovalci, jde mnohem dále v upřesnění objemu migrujících osob, jejich sociální struktury i motivů. Přitom polemizuje s některými tendenčními, nepřesnými a v mnoha případech vylhanými pracemi F. Bohmanna, F. P., Habela a dalšími. Současně zahrnuje nejnovější studie českých i německých autorů, kteří posouvají poznání vpřed: V. Zimmermann, R. Gebel, J. Bartoš, J. W. Bruegel, J. Kuklík, J. Gebhart, Z. Radvanovský aj. Ve svých závěrech dospívá k poznatku, že tvrzení o masovém vyhánění Čechů a Židů ze záborového území má zcela opodstatnění, neboť k němu docházelo v mnohem větším měřítku, než se předpokládalo. Verze, o de facto „přátelském převzetí čs. pohraničí“ třetí říší, je dílem především nacistické propagandy, která usilovala o udržení dobrého obrazu záboru především vůči veřejnosti západních demokratických mocností.

V průběhu vojenské okupace čs. pohraničí wehrmachtem a následující evakuace čs. branné moci i civilistů z řad českého a německého obyvatelstva došlo k řadě konfliktů a násilných činů, zejména z řad nacistických ordnerů a bojůvek FS. Bezprostředně po okupaci omezila restriktivní opatření německé moci život obyvatel v nově zřízené „sudetské župě“. Řada německých demokratů, Čechů a Židů se stala předmětem násilných akcí, včetně věznění a deportace do koncentračních táborů a vypovídání do „zbytkového“ Česko-Slovenska. Život v okupovaném území přinesl řadu omezení v oblasti osobních svobod. Zcela zakázán byl český tisk a činnost nakladatelství, české zábavy, plesy, divadelní produkce a sportovní akce. České firmy se staly cílem bojkotu a hospodářského znevýhodňování. Studie přináší k tomu konkrétní příklady v autentické podobě dokumentů a výňatků dobového tisku.

Migrace velkého množství obyvatel zkomplikovala život v tzv. druhé republice, přičemž finanční pomoc, tzv. britská půjčka, řešila problém jen zčásti. Současně byl uprchlický problém podroben ostré mezinárodní kontrole, jakoby právě čs. stát byl původcem tragické situace desetitisíců běženců. Vláda generála Syrového ustavila Výbor pro pomoc uprchlíkům, později Ústav pro péči o uprchlíky a vyvinula značné úsilí s cílem usnadnit osudy běženců. Specificky obtížná byla situace Židů a německých antifašistů. Z nichž někteří byli vráceni zpět do okupovaného území, kde se vzápětí stali oběťmi nacistické perzekuce. Považuji za přínosné, že práce zmiňuje i tento kontroverzní moment. Jen na některých okresních úřadech uspěly deputace vyjadřující nesouhlas s nuceným návratem do pohraničí. Cenný je autentický pohled německých antifašistů na tento postup, v němž právem spatřovali nedocenění svého angažmá ve prospěch ohrožené republiky. Přesto však zůstalo ve vnitrozemí stonásobně více demokratických Němců, než se původně předpokládalo. Text zachycuje autentické výpovědi svědků řady dílčích epizod, které autor získal v rámci rozsáhlých archivních rešerší. Ve většině případů jde o dosud nepublikované materiály.

Samostatný rozbor je věnován číselným údajům o síle jednotlivých migračních vln. Zde autor konfrontuje relevantní autory a dochází k podstatně odlišným počtům migrujícího obyvatelstva z okupovaných území, než se běžně uvádí. Celkový údaj 370 000 (při zahrnutí Zakarpatské Ukrajiny až půl milionu) osob považuji za realistický obraz důsledků a rozsahu migračních procesů spojených s rozbitím Československa. Autor si všímá rovněž poměrně málo známého faktu repatriace uprchlíků ne-československé národnosti do odstoupeného území. Masové vyhánění českého obyvatelstva proběhlo též na Těšínsku.

Postavení druhé Syrového vlády bylo mimořádně obtížné, neboť musela řešit vojenské, ekonomické i sociální důsledky mnichovské dohody. Samotná demobilizace milionové armády představovala složitý logistický problém. Jen samotné udržení zaměstnanosti a zajištění ubytovacích kapacit představovalo značné organizační i finanční břemeno. Studie oceňuje právem, že vláda v této situaci spatřovala prioritu v pomoci uprchlíkům z okupovaných oblastí. Podrobnému popisu konkrétních opatření na okresní úrovni dosud rovněž nebyla věnována pozornost. Totéž platí o činnosti dobrovolných a dobročinných sociálních organizací. Klíčovou koordinující institucí byl Ústav pro péči o uprchlíky působící na území celé republiky. Financován byl jednak ze státní dotace, jednak z veřejných darů.

Samostatná část studie rozebírá aktivity Beranovy vlády, která navázala na opatření gen. Syrového. V důsledku sílícího propagandistického tlaku říše, ale také v důsledku selhání demokratických spojenců, začaly ve společnosti narůstat antisemitské nálady a postoje. Práce se tomuto nepříjemnému tématu (viděno z české pozice) nevyhýbá a specifikuje detailně motivy jednotlivých nositelů těchto myšlenek. Ostrakizace židovského obyvatelstva patří k ostudným důsledkům Mnichova a mnichovanství. Beranova vláda nicméně byla nucena lavírovat mezi Hitlerovým tlakem a požadavky západních velmocí na nediskriminaci, jež podmiňovala britskou půjčku. Beran nepřímo vybízel Židy k emigraci v důsledku „zúžení životního prostoru“ českého národa. Autor sice zaznamenává reakce krajní pravice, fašistické obce i Vlajky, ale poněkud mu unikají změny v postojích kulturních elit, například výroky F. Peroutky, který se odvolával na tezi K. H. Borovského: „politika je práce podle přítomnosti“ (viz Houžvička, V. Návraty sudetské otázky, str. 237). Jeho úvahy o selhání demokracie, potřebě spojit osudy českého národa s nacistickou Novou Evropou, roli Židů apod. zajisté nepatří do „přehlídky znamenitosti“ významného intelektuála.

Téma je nadále velice aktuální (viz zkreslující studie sudetoněmecké provenience prezentující zábor pohraničních oblastí českých zemí po Mnichovu jako téměř „přátelské převzetí“, které proběhlo bez větších konfliktů a důsledků pro obyvatelstvo). Zjištění dospívající k mnohem reálnějšímu,většímu počtu osob, které se ocitly v důsledku anexe na útěku nebo v přímém ohrožení, je významným příspěvkem do probíhající diskuse na téma vysidlování a vyhánění, které zasáhlo rovněž českou společnost. Speciální studie zaměřená na krátké údobí tzv. druhé republiky, navíc podrobně pojednávající osudy německých demokratů, antifašistů a Židů je rozhodně žádoucí a potřebná. 

(Z recenzního posudku: doc. PhDr. et. Mgr. Václav Houžvička, Ph.D.) 

Knihu si lze pořídit ve větších knihkupectvích většinou v oddělení Učebnice. Nominální cena je 420 Kč.