pondělí 26. října 2015

Jiří Prokop: Setkání Mezinárodního výboru v Praze


Jako každoročně, konalo se i letos setkání mezinárodního výboru tvořeného představiteli evropských organizací sdružujících oběti nacismu. Tentokrát se konalo ve dnech 16. a 17. května v Praze a náš Kruh měl tedy roli hostitele. Místem konání byl Dům armády v Dejvicích.

17. 5. jsme se zúčastnili terezínské tryzny a položili věnec. Díky spolupráci s ČSBS byl mezi námi také první místopředseda ČSBS Ing. Emil Kulfánek, který předal předsedkyni Mezinárodního výboru prof. I. Žnidaršič pamětní medaili. Z ministerstva zahraničních věcí (díky jeho finanční podpoře jsme mohli hostitelskou roli zvládnout) byla jednání přítomna Mgr. Hana Formánková. Vedle pořadatelské organizace se jednání zúčastnily delegace z Ruska, Ukrajiny, Polska, Srbska, Slovinska a Slovenska.

Položení věnců v Terezíně
Účastníci konference schválili dopisy předsedovi Evropského parlamentu Martinu Schulzovi a generálnímu sekretáři OSN Pan-Ki-Munovi, v nichž vyjádřili nespokojenost s tím, že státy EU, včetně České republiky, se zdržely hlasování při projednávání rezoluce OSN proti glorifikaci nacismu a nárůstu neofašismu. Tady učiníme malou odbočku a pro vysvětlení připojíme informaci: pro rezoluci hlasovalo 115 zemí, proti 3 (USA, Kanada, Ukrajina). Postoj ČR zdůvodnil tiskový odbor MZV následovně: Pokud jde o letošní ruský návrh zmíněné rezoluce, pak ČR spolu s řadou dalších partnerů zdůrazňovala potřebu komplexního přístupu k eliminaci všech forem rasismu a xenofobie na národní, regionální i mezinárodní úrovni. Ve vztahu k ruskému návrhu dále podtrhla potřebu přistupovat k nastolené problematice z pohledu dodržování konkrétních závazků v oblasti základních lidských práv, včetně svobody vyjadřování a shromažďování. Zdůraznila potřebu komplexního přístupu ke vzdělávání a připomínání minulosti, které by pokrývalo širší spektrum rasistických a totalitárních režimů.“

Ze zasedání Mezinárodního výboru
Dále byl schválen dopis Evropskému institutu odkazu šoa, z něhož vyjímám: „Máme za to, že péče o oběti nacismu není dostatečná. Zjistili jsme na příklad, že ačkoli v řadě zemí byly odškodněny oběti nucených prací, v některých zemích (Srbsko) se takového odškodnění nedočkali. Důvodem prý v případě Srbska bylo, že na výzvu Mezinárodní organizace pro migraci v Srbsku nereagovali včas. To by ovšem nemělo být trvalou překážkou, jinak bychom si museli připomenout slova spisovatelky a novinářky Dörte von Westernhagen v německém týdeníku Die Zeit z 5. října 1984: „Způsob, jakým probíhalo odškodňování, v sobě často skrýval pravý opak toho, čím by měla být skutečná náprava: Udělali jsme z obětí perzekuce prosebníky, postavili jsme je do role žadatelů, kteří zmeškali stanovené lhůty, své pronásledování dostatečně nedoložili a nakonec ‚nebyli hodni odškodnění‘.“
Očekáváme od Vás informaci, co je nutno udělat, aby mohlo dojít k brzké nápravě v této věci, a také Vaši pomoc v této záležitosti.“

Zúčastnil jsem se 26. – 27. 5. konference „Důstojný život“ (Life with Dignity) v Černínském paláci a měl jsem možnost rozhovoru s Ing. Jiřím Šitlerem: Pojem „holocaust“ má definitivně daný obsah a nelze jej rozšířit na oběti jiné než židovské a romské, jak jsme to požadovali v dopise IHRA. V případě slovanských národů je ale možno hovořit o genocidě, jak je to formulováno v preambuli smlouvy mezi Rakouskem a ČR. Odpověď na náš dopis adresovaný Evropskému institutu odkazu šoa však není dostatečná, na náš hlavní dotaz týkající se Srbska odpovězeno nebylo. Proto jsem dohodl s paní Petrou Seidlovou schůzku, která by se měla uskutečnit v říjnu a měla by směřovat k vzájemné informovanosti a spolupráci. Při sledování konference jsem si všiml, že ačkoli mnohokrát zaznělo, že Evropský institut odkazu šoa se věnuje zejména přeživším holocaustu a ostatním obětem nacismu, v jednání konference se o ostatních obětech nacismu příliš nehovořilo. Tématem schůzky by tedy mohlo být, jak dalece se pokročilo v péči o oběti nacismu jednak podle druhu obětí (političtí vězni, nuceně nasazení, vyhnanci), jednak podle jednotlivých zemí, které byly pod nacistickou nadvládou. Toto téma nabývá závažnosti tím, jak postupuje čas, a oběti nacismu vymírají. 

Jiří Prokop